Úzké pražské uličky a zákoutí jsou někdy nevyzpytatelné. Jako třeba dnes. Odcházím okolo poledne z baru James Dean, místo tradiční odbočky vlevo zahnu do prava směrem k zadní části Kotvy, a hned za obchodním domem v Jakubské narazím na výlohu, ve které visí cedule "MUZEUM GASTRONOMIE". Nedůvěra v mizerně umístěnou budovu, o jejíž existenci nemůže mít obyčejný človíček ani potuchy, z počátku vítězí. Naštěstí ale těsně před odchodem vyráží ze dveří sympatický stařík s tím, že se rozhodně musím podívat dovnitř a hned při vstupu mi vráží do ruky chutnou sněhovou pusinku. Ještě že tak.
Na zdejší recepci mi obratem podstrčí mapku komplexu (a že je sakra velký), vymámí z peněženky 140 kaček se studentskou slevou (normálně se ale o moc víc neplatí) a po dotazu, jestli smím fotit, rychle dodávají, že by byli radši, kdybych si nechal zážitek pro sebe (přiložené fotky jsou proto z novin a oficiálního webu). Beru na vědomí a vyrážím na prohlídku pravděpodobně nejzábavnějšího muzea vůbec.
Už v první místnosti je totiž jasné, že si někdo dal s celou výstavou pořádnou práci. Kromě obligátních popisů v češtině a angličtině, seznamujících s historií gastronomie od lovců a sběračů přes neolitickou revoluci, středověk a novověk až po současnost, jsou totiž všude milé vychytávky a detaily, které se člověku vždycky rády vetřou do mozku. Člověk si tak prohlédne povedenou rekonstrukci pravěkého ohniště, omrkne kamenné drtidlo, přečte si něco málo o jídelníčku chlápka, jehož největším kamarádem byl kus šutru a oštěp, a vyrazí do dalších historických etap.
Zde už na něj čeká například dýmná jizba či její modernější alternativa v podobě černé kuchyně, a o pár kroků dál už vysloveně září sporáky z pozdního novověku a 20. století. Atmosféru přitom dokonale dokreslují dobové malůvky a nástroje, díky nimž si lze snadno udělat představu o životě tehdejšího člověka. A že to nebyla úplná legrace. Už jen z pětiminutového pobytu v zakouřené jizbě s otevřeným ohništěm by dnešní rozmazlenec sahal po ibalginu. Natož, aby zde přespával dalších dvacet, třicet let.
Už jen prohlídka téhle části stojí bez diskuze za vysolenou sumu. Nicméně Muzeum jde v nabídce mnohem dál. Jen o pár metrů dál se totiž lze seznámit s proprietami a postupy na výrobu kávy, destilátů a piva, přičemž nechybí ani rekonstrukce prvorepublikového krámku á la Bajzův koloniál z Bylo nás pět či stylový bar, v němž by se nestyděl popíjet ani Humphrey Bogart. Jedním slovem stylovka.
A jakmile projdete spodní část, kterou hrdá majitelka v průběhu prohlídky doplňovala o čerstvý (a setsakramentsky voňavý) slad z pivovaru Bernard, už si vás odchytí jeden z průvodců a táhne vás na prezentaci nejmodernější kuchyně od partnerského Whirlpoolu. A že jde o velkou parádu. Kompletně vybavená kuchyně podle nejnovějších trendů je zcela funkční, prostorná a až po okraj narvaná zařízeními, které by chtěl mít každý kuchtík nejraději obratem doma. Na varném ostrůvku se například nachází efektně schovaná přípojka k internetu se zásuvkami, nechybí integrovaný koš, plynové hořáky či indukční deska. Na protější stěně se pak skví jak horkovzdušná trouba, tak domácí konvektomat (dělat v jím vytvořené páře cheesecake by bylo nemálo boží) či speciální trouba pro křupavou kůrčičku vašeho nedělního kuřete. A futurististický dojem podtrhují lednice s digitálními displeji (vážně už jsem čekal jen na to, kdy se z ní stane Transformer nebo Terminátor), novinkami od Tescomy a dalších výrobců prošpikované kuchyňské skříňky, a baterie s diodou, která mění barvu podle teploty puštěné vody.
Zbytek expozice patří opět historii, jmenovitě nejslavnějším osobnostem české a zahraniční kuchyně, mezi nimiž nemohou chybět jména M. D. Rettigové, F. Myšáka, A. Bergera, K. Juliše, P. Bocuse či chlebíčkového boha Jana Paukerta, o nichž toho informační desky prozradí rozhodně víc než jen "byl to výborný cukrář, jemuž většina dnešních obchodníků nesahá ani po spodní část korpusu". Chybět logicky nemohou ani fotografie či rovnou ukázky jejich mistrovských kuchařek, přičemž první vydání Domácí kuchařky od Rettigové by chtěl mít doma asi každý i v jeho poněkud dezolátním stavu.
Pomyslnou třešinkou na už tak vyvedeném dortíku je potom prohlídka příborů, která znovu prolétne všechna historická období, předvede několik humorných špeků (dietní příbor s trny prostě vládne) a nakonec podstrčí několik rad pro správné stolování. To abyste mohli kritizovat nemehla z Prostřena, v jejichž zmatených hlavičkách se jí hamburger příborem a knedlík nemůže být spolknut bez patřičného prolití pivem.
Prohlídka by vám při podrobném procházení měla zabrat něco málo přes hodinu, rozhodně si ale udělejte ještě čas na zdejší krámek se suvenýry, v němž jsou kromě pěkných triček a kuchařek k sehnání i tematické náušnice, igráčci (jelikož jich z dětství ještě pár mám, musím si doplnit sbírku), čepice a další vychytávky.
No a já jdu psát recept na jahodový cheesecake, který tu slibuji už přes dva týdny. :) Ale chápejte, dnešní příjemný kulturní šok musel dostat přednost před kusem žvance.
Žádné komentáře:
Okomentovat