úterý 22. listopadu 2011

Lehký těstovinový salát

Čas je nepřítelem většiny z nás, kteří nemají na práci jen vysedávání na gauči a sledování předpotopních pořadů v tuzemských televizích, a tak to dnes vezmeme pěkně hopem s lehce poupraveným "Apetit receptem" na Řecký těstovinový salát, jenž poslouží jak za tepla, tak za studena.



NA PŘÍPRAVU POTŘEBUJETE:
(4 OSOBY)

300-400g těstovin (dle volby, ideálně s drážkami pro udržení dressingu)
1 sáček listového špenátu
2-3 větvičky třešňových rajčátek
100g černých oliv
200g balkánského nebo feta sýra
pepř
sůl
olivový olej


JAK NA VĚC:
Do dostatečně vysokého hrnce dáme vařit osolenou vodu. Jakmile se voda začne vařit, přidáme těstoviny a vaříme.


Mezitím překrájíme rajčata na poloviny (větší můžeme i na čtvrtky) a společně s olivami (můžeme překrojit, ale nemusíme) a nakrájeným sýrem je dáme do větší mísy. Osolíme, opepříme a přidáme trochu olivového oleje. Poté vše lehce promícháme, přičemž rajčata můžeme trochu zmáčknout, aby vytekla semínka. Na dně by se nám měl vytvořit výtečný dressing ze šťávy a oleje.

Těsně před uvařením těstovin (tj. měly by být ještě trochu tvrdší) přidáme do hrnce špenát. Po cca dvou minutách špenát s těstovinami slijeme a necháme okapat. Těstoviny by měly být "al dente" a špenát spařený.


Zchladlé těstoviny přendáme do mísy, vše důkladně promícháme a můžeme servírovat. Ideálně s lehkým zakápnutím olivovým olejem.

TIPY A RADY:
1) Pokud nemáte rádi přesolené balkánské sýry v nálevech z lahůdkářství, můžete jako já sáhnout po neochuceném "balkánu" od Madety. Jeho chuť je jemná a do salátu bezvadná. 

2) Těstoviny po slití nikdy neproplachujte vodou!

3) Pokud chcete salát teplý, ihned po slití vody vhoďte těstoviny do mísy a rychle promíchejte. Sýr se ještě trochu roztaví.

DOBROU CHUŤ!

neděle 13. listopadu 2011

Kokosový cheesecake s krémem á la CHEZ LUCIE

Když jsem o víkendu po roce klidu opět zakusil, jaké je to seškrabovat námrazu z předního skla auta, nedalo mi to a musel jsem zavzpomínat na říjnové dny, kdy se představa procházky po Praze nerovnala nutnosti navléct na sebe čtyři vrstvy oblečení a i tak klepat kosu. (Z čehož jsem jako odvěký milovník teplot okolo 20 stupňů na umření.)


V říjnu se navíc na Karlínském náměstí (kde mimořádně nebylo úplně černo a nikdo vás během pěti minut nestihl za denního světla okrást a zmlátit!) konal fantastický Apetit piknik, na němž jsem kromě osvěžujícího ledového bio čaje, křupavého pečiva, lahodných sýrů... přeskočme další tunu lahůdek... ochutnal hned několik cheesecakeů od blogerky z CHEZ LUCIE.


Nejenže byly všechny naprosto vynikající a během několika málo minut od začátku prodeje zmizely stejně rychle jako peníze z mojí peněženky, ale dokonce mě (společně s přítelkyní) donutily vytáhnout ze skříňky zaprášenou dortovou formu a pustit se do vlastního pokusu o vláčný sýrový koláč, na jehož kokosovou verzi Lucie krátce po pikniku vydala podrobný recept (jeho znění jsem letmo upravil a zkrátil), jenž zvládne skutečně každý.


NA PŘÍPRAVU POTŘEBUJETE
(FORMA O PRŮMĚRU 20CM)

ZÁKLAD:
150g kokosových Oreo sušenek
30-40g másla

NÁPLŇ:
600g sýra Philadelphia
140g cukru krupice
3 velká vejce
10g hladké mouky
3 lžíce kokosového mléka
50g strouhaného kokosu

SVRCHNÍ KRÉM:
1 žloutek
10g cukru krupice 
1/2 lžíce kukuřičného škrobu
100ml kokosového mléka

JAK NA VĚC:
Troubu předehřejeme na 180 stupňů a připravíme si formu, základ a náplň. 

Formu vyložíme pečícím papírem a po stranách vymažeme máslem. Sušenky rozemeleme spolu s nakrájeným máslem v kuchyňském robotu, dokud nevznikne hmota, jíž rozprostřeme a napěchujeme na dno formy. (Jde to sice špatně, ale lépe než rukou to bohužel neuděláte.) Takto přípravený základ dáme na 5 minut zapéct do trouby a poté ho necháme bokem vychladnout. 


Mezitím si bez šlehání smícháme Philadelphii s cukrem, vejci a moukou (pěkně postupně, ne všechno najednou) a následně do hmoty přidáme i kokos a kokosové mléko. Promícháme a hotovou náplň nalijeme na předpečený základ. Před vložením do trouby s formou jednou nebo dvakrát mírně klepneme o stůl, abychom se zbavili případných vzduchových bublin, a můžeme péct. Ideálně v troubě ve vodní lázni (formu obalíme alobalem a vložíme do pekáče s vodou), ale postačí i obyčejné pečení, které jsem čistě z pohodlí zvolil já, byť za cenu méně krémovitého výsledku.

Po upečení necháme cheesecake nejdříve zchladnout, poté ho vložíme na noc odpočinout do lednice.

Svrchní krém připravíme tak, že promícháme žloutky s cukrem, škrobem a kokosovým mlékem, a za stálého míchání hmotu zahřejeme ve vodní lázni, dokud nedosáhne konzistence pudingu. Ten pak přelijeme do misky, přikryjeme potravinovou fólií (zabrání tvorbě škraloupu), necháme vychladnout a vložíme za cheesecakem do lednice.

Druhý den můžeme podávat. A to buď tak, že kousky cheesecakeu přelijeme porcí krému, anebo můžeme celý krém na hotový koláč rozetřít a výsledek dozdobit ještě trochou kokosu. (viz. obrázek).

TIPY A RADY:
1) Pokud nemáte rádi OREO (já jim moc neholduji), můžete klidně sáhnout po obyčejných Disco sušenkách od Opavie. Výsledek bude i tak výborný. Na jeden dort postačí jedno balení.

2) Nesnažte se cheesecake ošidit jiným smetanovým sýrem. Philadelphia sice chutná podobně jako žervé, ale to neznamená, že se pokusíte z cheesecakeu udělat odpornost á la "české tiramisu" z pomazánkového másla.

3) Stav upečení se u cheesecakeu hlídá těžko, všeobecně však platí, že by měl po uplynutí doby pečení zůstat světlý a uvnitř třepavý.

DOBROU CHUŤ!!!

středa 2. listopadu 2011

Dýňová polévka (základní)

Halloween sice patří mezi svátky, bez nichž bychom se na českém území určitě obešli (dušičky zní  mnohem líp a mají i svoji zakořeněnou pietu), na druhou stranu je však zcela pochopitelné, že si dnešní doba žádá modernizaci. Ostatně pro děti je určitě atraktivnější vyřezávat dýně, převlékat se za bubáky a obcházet sousedy kvůli cukrátkům (ano, i to už někteří známí zažili), než-li s rodiči přejíždět ze hřbitovu na hřbitov a pokládat na ostatky příbuzných zasmušilé věnce s omletým "vzpomínáme".

Já jsem vzal "svátek všech zesnulých" za gastronomický konec a vzhledem k čerstvě zakoupené dýni (přiznávám, vyřezal jsem si ksichtík) se rozhodl, že je nejvyšší čas ozkoušet dlouho odkládaný recept na dýňovou polévku, který na mě vykoukl v jednom z posledních čísel Apetitu. Zaujal mě totiž jak jednoduchostí přípravy, tak (a to především) rychlostí, když se při troše pohybu dočkáte lahodného, krémovitého výsledku už za půl hodinky.


... a abych si připsal nějaký kredit, poupravil jsem množství a úpravu některých surovin.

NA PŘÍPRAVU POTŘEBUJETE:
(3-4 OSOBY)

500g jakékoliv dýňové dužiny (= menší dýně)
1 větší cibuli
400ml zeleninového vývaru
100ml smetany ke šlehání
1 až 2 silnější krajíce tmavého chleba
hrst oloupaných dýňových semínek (čím víc, tím líp)
olivový olej
sůl
pepř

JAK NA VĚC:
Pokud jsme koupili celou dýni, je potřeba ji nejprve očistit a dužinu z ní dostat. To znamená, že pokud si z ní zrovna nevykrajujeme strašáky (v tom případě totiž dužinu loupete zevnitř lžící), musíme ji zbavit šlupky, rozkrojit na dvě půlky, odstranit vlásnicovitý střed (semínka si dejte stranou!!!) a poté zbylou dužinu nakrájet na menší kostky.


Poté nakrájíme na kostičky cibuli, kterou na troše oleje osmahneme tak, aby zezlátla a dostala tak sladkou chuť. Jakmile ji máme připravenou, přidáme dýni, již následně zhruba 10 minut opékáme, dokud dužina nezačne oranžovět (karamelizovat) a měknout.

Během čekání a občasného míchání si můžeme připravit vývar (pokud jedete z bujónu), nakrájet na větší kostky chléb a oloupat dýňová semínka (dají se použít i neoloupaná, ale vizuálně jsou lepší "naháčci").

Po změknutí dýně přilijeme vývar a necháme polévku přibližně 20 minut vařit. A mezitím, co se nám dělá v hrnci sladce voňavé pyré, máme dost času na přípravu chlebových krutonů a suché opražení semínek, která při pobytu na pánvi dostanou naprosto neskutečnou a popravdě i těžce popsatelnou pikantní chuť.


Jakmile se dýně s vývarem provaří, rozmixujeme směs tyčovým mixérem a kvůli zjemnění a konzistenci vmícháme smetanu. Následně ještě chvíli povaříme (5 minut stačí), dochutíme solí a pepřem, a společně s krutony a semínky podáváme.

TIPY A RADY:
1) Krutony se dají připravit různě. Někdo si vystačí s chlebem opečeným v topinkovači, jiní preferují přípravu na sucho v troubě. Osobně nedám dopustit na trochu oleje (výborný je ořechový), který na pánvi opečenému chlebu (zvlášť když nemáte po ruce celozrnný) dodá příjemnou chuť navíc.

2) Při pražení nikdy neodcházejte od plotny. Sice se může chvíli zdát, že se nic neděje. Avšak dýňová semínka mají tendenci černat úplně stejně jako mandle a další ořechy. Takže mějte oči na stopkách.

3) Pokud vám konzistence pyré příliš nevoní a preferujete polévky pěkně hladké, nemůžete udělat nic menšího, než uvařenou a rozmixovanou polévku propasírovat skrz jemný cedník.

4) Uvedený recept je opravdu základní. Do polévky samozřejmě můžete přidat i další zeleninu a nemusíte se vůbec bát ani bylinek. Jen dejte pozor na jejich výraznost. Byla by škoda, kdyby kvůli nim polévka přišla o svou sladkou, neutrální chuť, jež je ideální i pro menší strávníky.

5) Vývar z bujonu vám ušetří práci a čas. Nicméně je jasné, že použitím domácího (klidně zamraženého) získáte sytější a plnohodnotnější chuť. Myslete na to, až budete příště přemýšlet, co udělat se zbytkem "ovoněné vody" v kastrolu.

DOBROU CHUŤ!

středa 19. října 2011

Sojagurtová patálie

Poslední dny se dějí zvláštní věci. Teplota teploměru klesla snad během jednoho mrknutí hlouběji, než je mému tělu příjemné. Slunce nahradil déšť, který je z podivného důvodu mokřejší, než byl dle mého mínění vloni. A mě přepadla po víkendovém obžerství chuť zkusit trochu zdravé stravy. 

Abych řekl pravdu, nikdy jsem nebyl fanoušek "správné výživy". Obzvlášť ne té, která zakazuje všechno mastné a  naopak prosazuje vše, co má málo kalorií, obsahuje hodně vitámínů, vlákniny... no vždyť to znáte. Ale nikdy jsem nepatřil k lidem, kteří slovo "zdravé" automaticky zaměňují za slovo "hnusné" či "odporné".

Až dokud jsem v Globusu nesáhl po mléčném výrobku s názvem "Sojagurt s müsli", jenž se díky nádherně žluté barvě vydával za vcelku chutně vypadající náhradu vanilkového jogurtu, po němž si budu šmakovat, jak báječně pomáhám svému organismu.


Jenže hned první sousto mě vyvedlo z omylu, protože chuť bláta, která se mi dostala na jazyk, měla vskutku daleko ke gurmánskému zážitku a vcelku rychle vyvolala otázku  "Kolik toho může člověk pozřít, než začne zvracet?"

Nakonec jsem dospěl k názoru, že po odpovědi bádat nebudu a raději jsem sáhl po prachobyčejném "vanilkáči", jenž už přímo žadonil, aby mohl sklouznout do žaludku. Možná umřu o pár vteřin dřív, ale co. Vždyť žijeme jen jednou.

neděle 16. října 2011

"Pravá" italská pizza

Pizzerie, italské restaurace, české restaurace, stánky "na růžku", okénka v metru... Na ikonu italské kuchyně - na okrajích křupavou, uvnitř vláčnou pizzu - dnes máte šanci narazit na každém kroku. Za stejné ceny, ze stejných surovin a bohužel i ze stejného kupovaného těsta, které si pěkně dlouho poleželo v lednicích velkoobchodních řetězců.


Že vám podobný přístup dvakrát nevoní? Nepovídejte. Tak proč nevzít mouku do hrsti a neudělat si pravou italskou pizzu sami. Obzvlášť když je její příprava jednoduchá, rychlá a s pomocí spižírny i zatraceně levná.

NA PŘÍPRAVU POTŘEBUJETE:
(1 PIZZA O PRŮMĚRU 30 CM)

TĚSTO:
100g vysokolepkové PIZZA mouky
1/3 čerstvého droždí
1dcl vlažné vody
2 lžíce olivového oleje 
špetku soli
hladkou mouku na pomoučení válu

POVINNÉ PŘÍSADY:
3 lžíce rajčatového pyré (NE protlaku)
oregáno (čerstvé, nebo sušené)
bazalka (čerstvá, nebo sušená)
1 balení mozzarelly

VOLITELNÉ PŘÍSADY:
salámy (čisté, ale i kořeněné), šunky (kuřecí, vepřová, parmská), sýry (ideálně tvrdší, bez i s plísněmi, nebojte se ani ochucených pestem apod.), rajčata, chilli papričky, ančovičky, cibule... zkrátka téměř cokoliv, co najdete doma, anebo na co máte zrovna chuť. Jen EIDAM vynechte, jinak vám na pizze zůstane jedna velká umělohmotně vypadající krusta.

JAK NA VĚC:
Příprava těsta je jednodušší než krupicová kaše. Do středně velké mísy (malá by mohla přetéct) rozdrobíme droždí, přidáme 2 lžíce vlažné vody a stejné množství vysokolepkové mouky a vše promícháme do hustší našedlé hmoty - KVÁSKU. Ten dáme na pět až deset minut do tepla, kde krásně vzejde.


Poté do kvásku přidáme zbytek pizza mouky, kterou předtím ještě osolíme. Přilijeme 2 lžíce olivového oleje a zbytek vlažné vody a vše pečlivě promícháme. Vznikne nám lepivá a trochu nevzhledně vypadající hrouda těsta. To vyklopíme na hladkou moukou posypaný vál a pečlivě ho prohněteme, dokud není nádherně hladké. (Lepivosti se bohužel nezbavíme (holt mnoho lepku), ale omezíme ji natolik, že se dá s těstem manipulovat.)

Připravené těsto vrátíme zpět do mísy a potřeme ho trochou olivového oleje, aby nám při kynutí neoschlo. Vložíme do tepla (ke krbu, do peřin, pod deku... není nutné kdovíjaké vedro) a necháme alespoň hodinu kynout.


Zatímco těsto kyne, máme dostatek času na přípravu surovin, které chceme na pizzu položit. Tzn. že si dojdeme pro bylinky, omyjeme zeleninu, nastrouháme či nakrájíme sýry (hlavně mozzarelle sluší plátky), salámy, žampiony... 

Jakmile těsto vykyne, vyklopíme ho na hladkou moukou posypaný vál (nešetříme, jinak se těsto snadno přilepí), lehce prohněteme a vyválíme z něj kulatou placku o průměru cca 30cm a tloušťce nepřesahující 5mm (nechceme přece buchtu). 

Poté placku přeneseme na dostatečně velký plech vyložený pečícím papírem, pomažeme ji rajčatovým pyré, přidáme nasbírané bylinky a postupně pak i zbytek surovin. Mozzarellu ovšem vždy navrch. 


Plech vložíme do trouby, předehřáté na 250°C, a pečeme do chvíle, než se sýr rozteče a trochu zezlátne - cca 10-15 minut. Poté plech vyjmeme, pizzu rádýlkem nakrájíme na osminy a jsme připraveni podávat.

TIPY A RADY:
1) Pamatujte na zlaté pravidlo, že méně je někdy více. To pro pizzu platí především, a proto na ni nikdy nedávejte více jak 5 surovin (i ty jsou dost). A to střídmě. Není nutné těsto utopit pod hroudou sýra a zbytkem ledničky.

2) Pokud máte troubu s funkcí "pizza", máte v rukávu neprůstřelný trumf. Na pizze se vám při pečení na sto procent vytvoří bublinky a těsto bude po upečení krásně nadýchané a křupavé. 

3) Rajčatových, resp. tomatových pyré se dá dnes sehnat nepřeberné množství. Od italských s přidanými bylinkami (např. v Tescu okolo 50 korun) přes americké po tuzemské s rostlinným olejem. Při testování cena/výkon se mi nejvíce nejvíce osvědčilo pyré s rostlinným olejem od Heinz, které má nasládlou chuť (trochu jako rajská omáčka) a je opravdu laciné. Pro větší množství se přesto vyplatí využít vlastního umu a uvařit si vlastní Sugo di Pomodoro. Receptů na něj je na internetu spousta a jakmile nějaké řádně otestuji, určitě sem vítěznou "omajdu" přihodím. :)

4) Která mozzarella je nejlepší? Samozřejmě buvolí. Chutná je ale i mozzarella od Zotta. Především ta s přidanou bazalkou.

DOBROU CHUŤ!

sobota 15. října 2011

Hamburger s bylinkovým máslem a domácími hranolkami

Američané na něj nedají dopustit, Francouzi mu nemohou přijít na chuť a my ho nejčastěji ztotožňujeme s chudáčky z McDonalds a pochybnými žvanci v rozmočené housce ze zapáchajících stánků. Hamburger je přitom fenomén a pokud se udělá správně, z kvalitních surovin a patřičnou péčí, odmění se vám vynikající chutí, k níž se budete chtít neustále vracet. Byť vám zřejmě naroste účet za fitness a jiné způsoby, jak shodit nadbytečné kalorie. :)


Burgerů se dá připravit nepřeberné množství, když do masa, případně i do housky můžete přihodit v podstatě cokoliv se vašemu mlsnému jazýčku zamlouvá. Osobně však trvám na tom, že zdaleka nejlepší varianta spočívá v jednoduchém okořenění solí a pepřem a přidáním bylinkového másla, které po rozpuštění maso nádherně ochutí, provoní a zároveň zabezpečí, že maso nikdy nevyschne.

NA PŘÍPRAVU POTŘEBUJETE:
(4 VELCÍ JEDLÍCI)

HAMBURGER:
800g mletého hovězího 
4 housky na hamburgery
4 plátky čedaru
1 větší cibule
2 velká rajčata
1 ledový salát
4 kousky bylinkového másla
kečup
hořčice (může být i majonéza)
sůl 
pepř
olej na smažení

HRANOLKY:
4 velké brambory
olej na smažení
špetka soli

JAK NA VĚC:
Mleté maso osolíme a opepříme podle našich vlastních chutí (doporučuji si ho představit jako čtyři steaky, abyste nepřekořenili, ani nepodkořenili - NEBOJTE SE maso ochutnat). Důkladně ho prohněteme a uděláme z něj rovnoměrný podlouhlý váleček. Ten postupně nařežeme na 8 (opravdu 8) stejných kusů, z nichž vytvoříme stejný počet "karbanátků". 


Do čtyř z nich vložíme kousky bylinkového másla, na které poté položíme zbylé čtyři kousky masa. Maso poté pořádně přimáčkneme a vytvoříme z něj nádherné hamburgery o váze cca 200g. (POZOR: Máslo musí zůstat uprostřed masa, aby při smažení nevyteklo!)

Vytvořené burgery přikryjeme potravinovou fólií a necháme je chvíli v lednici, kde maso nádherně ztuhne a při smažení se nám nerozpadne. Během čekání si připravíme zeleninu a přílohu v podobě hranolek.

Listy salátu omyjeme a natrháme na menší kousky. Rajčata a cibuli nakrájíme na plátky. Brambory rozkrojíme na polovinu (bude se nám s nimi lépe manipulovat) a dále z nich naděláme jednotlivé hranolky, jejichž velikost je vyloženě na kuchaři. Osobně mám raději širší (tzv. steakové), mají "bramborovější" chuť.


Zapneme fritovací hrnec (skvěle poslouží i obyčejná pánev, dietáři mohou zamířit klidně i do trouby), v němž osmažíme hranolky, a rozpálíme(!!!) pánev. Na tu poté položíme jednotlivé burgery, které smažíme ideálně 3 minuty po každé straně (maso bude uprostřed hezky růžové, ale tepelně opracované), přičemž na poslední minutu na maso položíme plátky sýra, jež se tak nádherně rozpustí. 


Ufritované hranolky zbavíme přebytečného oleje položením na papírový obrousek a ještě za tepla je osolíme. Sůl se totiž lépe chytne. 

Burgery vyjmeme z pánve a necháme minutu až dvě odpočinout. V topinkovači (případně rozehřáté troubě) rozpečeme housky. Na každou naklademe omyté a oklepané listy ledového salátu, dva plátky rajčat a přidáme i kečup. Na takto připravené "zeleninové lůno" položíme odpočinuté maso, dva plátky cibule (komu nesvědčí její štiplavost, může ji osmažit - cibule tím zesládne) a před zavřením vrchní částí housky přidáme i trochu hořčice, případně majonézy.


Hotové hamburgery dáme na talíř spolu s hranolkami...

a obžerství MŮŽE ZAČÍT!


TIPY A RADY: 
1) Bez kvalitního masa dobrý burger neuděláte. Pokud ale nemáte po ruce řezníka, který vám maso před vašima očima namele (případně si nechcete mlít maso sami), můžete zvolit levné a chuťově výborné maso z Globusu. Jen si dejte pozor, abyste sáhli po čistém hovězím.

2) Na chuťově nejlepší sladké bulky jsem narazil v Norsku. Pakliže však nehodláte vyrazit na sever a pašovat pečivo do Čech, bohatě vám postačí klasické "víkendové pečivo", které za pár šupů najdete v každém supermarketu.

3) Kvalitní a výrazné bylinkové máslo prodává Meggle. Vlastní si lze ale připravit výrazně levněji. Stačí vám klasické máslo, česnek a hrst bylinek (petržel, pažitka, tymián... v podstatě cokoliv máte rádi). Vše smícháte dohromady, zabalíte do alobalových ruliček a necháte zhruba týden v lednici. 

4) Čedar je klasika, s níž nikdy nešlápnete vedle. Svoji práci ovšem odvedou i další chuťově výrazné sýry - např. Leerdammer.

5) "Pánev je nejvíc!" V případě burgerů je ale nejlepší rozpálit gril a připravit lahodné kusy masa rovnou na něm. Odmění se vám totiž výraznější chutí a menším procentem tuku, který při grilování odkape. 

6) Připadá vám, že jsou salát, rajče a cibule málo? Pak se nebojte burgery obohatit ještě o další suroviny. Nakládané okurky, případně plátky křupavé slaniny jídlu určitě neuškodí.

DOBROU CHUŤ!