Úvodem jeden obrovský oddych. Když se totiž chystáte na gastronomickou akci, kterou prý nakonec navštívilo okolo 10 tisíc lidí (ehm, ne že bych tomu nevěřil, ale stejně - WTF?!?), máte v žaludku takový šutrák, že vám týden před "velkou premiérou" vážně není do smíchu.
Nákupy, testování receptů (co kdyby se od posledně něco změnilo a chystané novinky se napoprvé nepovedly?), nazdobení jídla i stánku, samotné kuchtění dva dny před začátkem... Ne, příprava na Apetit Piknik skutečně nezačíná pár hodin před startem celé akce, nic se neupeče samo a zásoby, ani finance k jejich získání také nerostou na stromě (až na třešně :). Z toho důvodu mě v posledních dnech malinko fascinují zklamaní gurmáni, na které se na Pikniku již nedostalo. Chápu, že když akce začíná v 10 hodin dopoledne a měla by končit okolo 7 večer, že člověk očekává dostatek laskomin po celou dobu konání. Jenže u nadšených amatérů a foodblogerů je něco takového docela slušná utopie.
Jen pro pořádek: Spolu s přítelkyní (a v průběhu akce i její mamkou, která stíhala péct slané koláče ještě v průběhu Pikniku! - aneb výhoda, když bydlíte 100 metrů od místa konání) jsme na sobotní akci připravili okolo 400 porcí nejrůznějších chuťovek. K mání byly cheesecaky, bublaniny, koláče, různé druhy muffinů, cupcaky, ovesné sušenky... zkrátka všechno, co jsme dokázali buď narvat do dvou lednic, anebo uchovat v domácích podmínkách tak, aby se nikdo z kupujících neotrávil. Dohromady jsme strávili v kuchyni něco přes 40 hodin čistého času, přičemž já sám jsem spal z pátku na sobotu cca hodinu (a to jsem musel do Prahy dojet autem), v půl 6 ráno pekl poslední tarte flambée a v půl 8 finišoval omáčku na ricottový cheesecake. Tou dobou už asi žádný další kulinář v kuchyni neběhal.
Zkrátka a dobře, dali jsme do příprav naprosto vše s tím, že se to snad všechno prodá a hlavně, že nám nikdo nepřijde vyhubovat, protože mu nechutná. A naštěstí nikdo podobný nepřišel. Naopak, i v největším návalu se všichni chovali slušně, usmívali se, děkovali... a někteří se dokonce vraceli s obřími pochvalami a žádostmi o kontakt (z čehož jsem byl napoprvé asi 10 vteřin mimo). Prostě splněný sen, neboť lidé, které neznáte, jsou vždy ti největší kritici a nemají žádný důvod vám lhát do očí, že se vám vše daří na 150 procent a nemáte konkurenci.
Jenže z hlediska nečekaně velké návštěvnosti se prostě na všechny dostat nemohlo. Ani 24 hodin v kuse pečící trouby totiž nevyprodukují zásoby, z nichž by se dal uspokojit hladový dav, který při startu Pikniku zaplnil Karlínské náměstí. Vlastně můžu být ještě rád, že jsem úřadoval na stánku až v zadní části parku. Být totiž vepředu jako Chez Lucie, Sweets`n Sins a další, pravděpodobobně bych se také balil už okolo poledne.
Z pohledu "insidera", který ví, kolik fyzické i psychické námahy přípravy stojí, mě proto neskutečně vytáčí mimózní představy některých lidí, kteří se domnívají, že kulináři situaci podcenili a měli při zjištění, že jim dochází zásoby nasednout do auta a jít vyrobit další. Jen pro orientaci, vyrobit JEDEN cheesecake zabere dvě hodiny, u quiche je to dost podobné a ani ty muffiny a cupcaky se neupečou obratem.
Přímo zarážející je potom slepota "nejagresivnějších" komentátorů na Facebooku, kteří jaksi nepochopili, že stánky kulinářů jsou jen součástí Apetit Pikniku, nikoliv jeho hnacím motorem. Kromě nich totiž byla přítomna i hromada stánků profesionálů, předváděcí šapitó a svou dobu provozu protáhly i farmářské trhy, na nichž se dalo také velmi dobře najíst a kvalita rozhodně nebyla nižší. Ostatně farmáři jsou v mnohda případech také jen nadšenci, kteří si prodejem na trhu přivydělávají. Ale hlavně, že kulináři, popřípadě organizátoři mohou za vše. Pardon, ale tomu se lze vážně jen smát. Zvlášť když jsou mnozí ochotní tvrdit, že všichni kulináři zmizeli před polednem, a já přitom jasně viděl ještě ve 3 odpoledne fungovat alespoň polovinu stánků, kdy například děvčata z Fox and Deer měla nabídku více než širokou a rozhodně ne horší, než ti, kteří byli tou dobou již dávno pryč. No jo, jenže to by se asi někdo musel rozhlédnout a ne jen fňukat nad tím, že jeho "amatérský favorit" vše již dávno rozprodal a zmizel za humny.
Tím nechci říct, že mám něco proti konstruktivní kritice. Například návrhy, že by se kulináři střídali jsou více než přínosné a celkem se divím, že ještě nikdo z ostatních prodejců nezmínil, že Apetit o střídání prodávajících původně uvažoval. Jenže tahle možnost padla pravděpodobně z toho důvodu, že si nikdo z nás nebyl jistý, jestli by se třeba do 14 hodin stihl dostat do plusu. Anebo se jen k účasti přihlásilo málo nadšených kuchtíků. Každopádně je to jedno z poučení do budoucna, které se jistě otiskne do případného Apetit Pikniku č. 3. Jestli bych se znovu postavil za stánek sice nevím (i po třech dnech odpočinku mám ke kuchyni lehký odpor), ale i kdyby ne, určitě bych se přišel alespoň podívat. Protože i mně ty největší mňamky bohužel utekly a místo plánovaných paštiček jsem se musel spokojit "jen" s vynikajícími Cidery. Ale bulet kvůli tomu vážně nebudu. To si radši stoupnu za sporák a udělám si vlastní. :)
Všem, kteří u mě spokojeně nakoupili, patří obrovský dík a pokud by měl někdo skutečně zájem nechat si něco upéct, anebo by jen toužil po radě, určitě se nemusí bát napsat mi na mail: p.semecky@gmail.com.
