středa 25. července 2012

Tescoviny.cz: Raid na falešné slevy


V lednu se obchodnímu řetězci Tesco (na Zličíně mimochodem opepřenému podnázvem Extra, a přitom je v něm větší kulové než kdy dřív) povedlo zprovoznit vlastní internetový obchod (itesco.cz), což spoustě lidí může ušetřit čas strávený mezi regály. Prostě jen naházíte skrze internet vybrané zboží do košíku, odkliknete adresu, zaplatíte dopravné (lidové kilečko) a statní junáci vám do pár hodin přivezou objednávku až do domu.

Tedy prý. Sám jsem takhle ještě nenakupoval, ale ohlasy jsou pozitivní. Obzvlášť co se týče dopravy, která je podle všeho rychlá, bezproblémová a při vyrovnávání účtů férová. Pokud skladníci přivezou špatné zboží, můžete ho na místě reklamovat a cena se vám odečte. Pokud vámi zvolené zboží nebylo k mání, přivezou vám pánové vhodnou alternativu, již samozřejmě lze bez skrupulí odmítnout, ale i tak potěší.

Celé to má jen jednu vadu - ceny. Tesco totiž sice označuje zboží s akčními cenami, nicméně věřte Tescu, že vás nechce natáhnout a záměrně neoznačuje zboží, které bylo před týdnem o deset korun levnější. Taková představa je asi stejně naivní jako ta, že David Rath nevěděl, že má v krabici místo Cabernetu nacpané Masaryky.

Teď už ale dilema důvěry řešit nemusíme. Díky nezávislé službě Tescoviny.cz, vytvořené čistě z legrace programátorem Českého rozhlasu Danielem Hrouzkem (mimo jiné bývalý šéfredaktor HDmag.cz a hrdý zakladatel serveru mojenožky.cz, zabývajícího se vším ohledně obuvy), máme možnost snadno zjistit, které akce jsou pochybné a do kterých se vyplatí skutečně jít.

V jednoduchém rozhraní webu lze mimo různorodých kategorií zboží narazit především na tři hlavní rubriky - zboží v akci, sporné akce a zlevněné zboží. Přičemž právě poslední kategorie zobrazuje zlevněné zboží, na které itesco.cz vůbec neupozorňuje. V jednotlivých profilech produktů si pak lze díky grafu snadno zkontrolovat pohyb cen a tím se definitivně rozhodnout, jestli si na daném matroši vyprázdnit peněženku.

Za necelé dva měsíce provozu se Tescovinám povedlo odhalit hned několik podivných slevových akcí a upozornit na desítky zajímavých snížení cen, čehož si ostatně všimlo již několik médií, které o sympatickém a přínosném projektu informovala poprvé už před pár týdny.

Teď tedy přišel čas zmínit je i tady. Některé finty s cenovkami už totiž nejsou jenom na pár facek, ale na nahlášení z klamavé reklamy. Takže SLEDOVAT!

pondělí 23. července 2012

Tarte flambée jako od Francouze


To zas bylo slibů, že i když jedu do Paříže vegetovat, najdu si čas blogovat a dělat deset dalších věcí. Jenže sliby chyby a obcházení památek, vyžírání Pierra Hermé a Ladurée mě zaměstnalo natolik, že už po večerech jednoduše nebyla síla na nic jiného než na sprchu, čištění zubů a pár hodin spánku. Výhoda blogu ale je, že nemůže utéct, takže ačkoliv už jsem dávno zpátky v Praze a musím snášet prachbídný sortiment zdejších suck-marketů (ach, kdybyste mě viděli při hodinovém vykoukávání chladniček v Lafayette!), pořád můžu referovat, jestli v testu macarons vyhrál progresivní kuchtík Hermé, či v klasice si hovící Ladurée, a do jakých sýrů jsem se po prvním kousnutí zabouchnul natolik, že si pro ně snad v zachování duševního zdraví budu muset začít pravidelně jezdit. Ale o tom až v dalších dnech. Dnešek totiž patří alsaské legendě alias tarte flambée.

Tenhle pizzově vyhlížející koláč od Frantíků se u nás v poslední době hodně slušně uchytil a pokud si na něj chcete zaskočit v matičce Praze, nejjednodušší a nejchutnější bude zaskočit do bistra La Gare. Dělají ho tam totiž opravdu jak se sluší a patří. Tj. především z kvalitních surovin. Týká se to hlavně trademarkové slaniny, která má ve Francii bohužel úplně jinou podobu a chuť než u nás. Je libovější, ne tak zauzená jako anglická slanina a už vůbec ne přesolená a zašedlá jako náš špek.

Pro nejlepší výsledek tohohle receptu se tudíž obraťte na svého oblíbeného řezníka a nechte si ukrojit opravdu pořádný, vodou nedotčený kus přinejhorším té anglické, ať to má taky trochu chuť.

CO POTŘEBUJETE:

Na těsto (na 3 koláče):

Půl kila hladké mouky (400g na těsto, zbytek na rozvalování)
1 sáček sušeného droždí (čerstvé kvůli nutnosti menšího kynutí ne)
200ml vlažné vody (+ dvě, tři lžíce na kvásek)
sůl

Na náplň:
300g slaniny
3 velké cibule (tím myslím ty velké jako pěst, cokoliv menšího násobte dvěma)
200ml créme fraiche
200g ementálu
muškátový oříšek
sůl 
pepř

JAK NA TO:

Vezměte si větší mísu, vsypte do ní droždí a smíchejte ho s dvěma lžícemi vlažné vody. Nechte kvásek na teplém místě 20 minut kynout. 

Do vykynutého kvásku přidejte mouku, 200ml vody, sůl a pořádně propracujte, dokud vám nevznikne vláčné, nelepivé těsto. To lehce poprašte moukou, zakryjte utěrkou a nechte znovu kynout přibližně dvě hodiny.

Než vám těsto vykyne, připravte si ostatní ingredience. Tj. créme fraiche smíchejte s trochou muškátového oříšku (nebojte se ho, dodá základu potřebné grády), solí a pepřem. Nastrouhejte si ementál. A nakrájejte slaninu (na špalíčky) a cibuli (na půlkolečka).

Slaninu a cca 2/3 cibule poté osmahněte na pánvi (nemusíte ani přidávat tuk, slanina se o všechno postará), aby se spojily chutě a vůně, a nechte směs vychladnout.

Po vykynutí těsto vyjměte z mísy, rozdělte ho na tři části, pomoučete vál a těsto rozválejte podle vašich potřeb (osobně jedu kolečka, ale můžete samozřejmě využít i standardní plech - výškově by ale mělo být tenké zhruba jako italská pizza, to jest 2-3mm). Vyválené těsto přeneste na plech s pečícím papírem, propíchejte ho vidličkou (pořádně, aby se vám nezvedlo), naneste na něj pořádnou vrstvu ochuceného créme fraiche, část osmahnuté slaninovo-cibulové směsy, část syrové cibule, kterou jsme si předtím dali stranou (vizuálně pak koláč působí čerstvěji) a vše nakonec posypte poctivou vrstvou strouhaného ementálu.

Pointou tarte flambée je slabá vrstva náplně, díky níž je koláč lehkou chuťovkou například k vínu či pivu. Proto není potřeba, abyste náplně dávali příliš a snažili se zaplnit každý centimetr těsta.

Připravený koláč strčte do předem vyhřáté trouby (200 stupňů) a pečte zhruba deset minut, dokud okraje a sýr nezezlátnou. Po upečení nechte chvíli odležet a můžete s chutí konzumovat. Nejlepší je tarte flabée ještě vlažný, nicméně i studený se dá bez problémů sníst, aniž by kdovíjak ztratil na chuti.

BON APETIT!

P.S.: Kdo tam dá čtyřícítku eidamu, nechť mu upadnou obě ruce.

TIPY A RADY:

1) Pokud se vám nechce slaninu a cibuli osmahnout, nemusíte. Spousta kuchařů dává na těsto směs syrovou. Vizuálně i chuťově pak ale dle mého koláč tratí.
2) Znám celkem dost lidí, kteří dávají před chlebovým těstem přednost listovému. Pravda, pokud vás nebaví zdlouhavá příprava těsta, můžete po něm sáhnout a výsledek bude křupavý a ještě o fous lehčí. Ale chuťově to prostě není ani omylem ono.
3) Ve Francii existuje i varianta baguette flambée, která - jak je jasně patrné - využívá jako základ francouzskou bagetu. Jako rychlý snack je vynikající, ale z českých baget (které se od těch francouzských liší stejně jako náš chleba od ciabatty) to asi také nebude úplně ono.

sobota 14. července 2012

Jahodový cheesecake


Některé recepty vznikají vážně vtipně, a o to vtipnější pak je, když jejich výsledek slaví největší úspěch. Třeba jako tenhle recept na Jahodový cheesecake, kvůli kterému se na Apetit Pikniku mnozí strávníci vraceli, aby chválili a ptali se, jak se mi tenhle narůžovělý zázrak podařil. A já se přitom tři dny před piknikem válel na kanapi a přemýšlel, jestli dva cheesecaky nejsou málo a jestli by to něchtělo přidat ještě nějaký další. Nejlépe pak z jahod, o nichž jsem se domníval, že jich bude na zahradě ještě dost (nakonec to vyšlo o fous a koláč jsem upekl z posledních kousků).

Jenže sehnat recept na pečený cheesecake se ukázalo jako boj s větrnými mlýny. Pár jsem jich sice našel, ale většina byla o tom, že udělám základní náplň a na ni naliju jahodovou omáčku. Bravo, takové vykuky bych nechal rovnou postavit ke zdi a ujahodoval je.

Z nouze mě o pár minut vytáhnul až "geniální" nápad (ano, byla u toho i žárovka nad hlavou jako u Edisona), že ačkoli jsou jahody hodně šťavnaté a tím pádem náplň rozředí víc, než když do náplně dávám pouze vejce a zakysanku, při poměru 2:1 ve prospěch suchých částí by nemusel výsledek dopadnout úplně blbě. A nedopadl. Vlastně jsem si dovolil celou směs i prošlehat mixérem, čímž jahody definitivně pustily všechnu šťávu, náplň famózně obarvily, ale nezabránily, aby náplň po upečení tekla.

Vaření je zkrátka alchymie plná pokusů, omylů a šťastných náhod, kdy zároveň platí, že první nápad je povětšinou ten nejlepší. A nějaké "jahodové cheesecaky bez jahod", jak jsem těmhle klasickým kejkům s jahodovým přelivem začal říkat, mi můžou vlézt na hrb.

CO POTŘEBUJETE:

Na korpus: 
1 balení Disco sušenek (příchuť dle libosti, u mě vede klasická vanilková) 
70g změklého másla

Na náplň: 
500g Philadelphie 
250g odšťopkovaných jahod
2 lžíce hladké mouky 
3 vejce
180g cukru krupice (pokud máte kyselejší jahody, klidně trochu přidejte)
2 lžíce zakysané smetany

JAK NA TO:

Nahřejte kovovou potvoru na 180 stupňů a začněte sušenkami. Hoďte je do robotu, přidejte máslo a pořádně rozmixujte, dokud nevznikne trochu mazlavá drtina. Vyložte dno formy pečícím papírem (aby lépe seděl, můžete dno před tím lehce máznout máslem) a drtinu na dno rovnoměrně rozprostřete lžící. Poté vložte formu do vyhřáté trouby a cca 5 minut pečte. Formu vytáhněte ven a nechte vychladnout.

Mezitím si připravte náplň. Vezměte Philadelphii, mouku, vejce, cukr a zakysanku a vše pěkně promíchejte. Jahody nakrájejte na menší kousky a vhoďte do umíchané hmoty. Čapněte mixer, nebo metličku a směs lehce prošlehejte, abyste zahnali hrudky a náplni dodali na nadýchanosti.

Náplň nalijte do vychladlé formy, několikrát s ní práskněte o linku, abyste zabránili bublinkám, a cheesecake pečte při 180 stupních přibližně 20 minut. Pak snižte teplotu na 120 stupňů a pečte ještě hodinu. Jelikož je náplň na začátku pečení hodně řídká, možná budete muset ještě pár minut přidat. Každopádně ale cheesecake v troubě úplně neztuhne (výhoda je, že by ho nevysušil snad ani Babica). Jakmile se ale přestanou klepat alespoň okraje, koláč vyndejte, nechte v pokojové teplotě vychladnout a na konec vložte do ledničky, kde by měl vydržet minimálně 6 hodin. Takže noc to jistí.

Po pobytu v chladu by měl cheesecake krásně ztuhnout, mít růžovou barvu a na povrchu by měly být vidět krásné kousky jahod. Ale aby vypadal ještě lépe, neuškodí, pokud na každou porci položíte lístek máty zaprášený moučkovým cukrem a půlku jahody. Což je ozdoba, která mě napadla před Apetit Piknikem uprostřed noci, kdy jsem našel posledních pár jahod, a následně na samotném pikniku, kdy jsem mátu omylem poprášil a vypadalo to stejně dobře jako na mojitu. (MUHEHE)

RADY A TIPY:

1) Cheesecake můžete péct třemi způsoby - přímo, ve vodní lázni (pokud máte "koule" a nebojíte se rozmáčeného korpusu i navzdory obalení formy v alobalu), anebo v páře. Tu uděláte tak, že do spodku trouby strčíte plech s vodou (ideálně hned pod mřížku s cheesecakem), která se v průběhu pečení vypařuje a zabraňuje tak vysoušení náplně. Anebo si kupte za 2 mega konvektomat (hehe).

2) Máslo na korpus můžete před smícháním se sušenkami klidně i rozpustit. Jen ho nechte po rozpuštění chvíli vychladnout (ale ne, aby zase ztuhlo). Výsledkem bude lépe promíchaný základ na korpus bez máslových hrudek, se nímž se díky větší mazlavosti i lépe manipuluje při vmačkávání na dno formy.

AŤ VÁM CHUTNÁ!

P.S.: Za parádní úvodní fotku děkuji Blance Pilátové.

čtvrtek 12. července 2012

MUZEUM GASTRONOMIE - Ráj pro všechny kuchtíky a nejen pro ně


Úzké pražské uličky a zákoutí jsou někdy nevyzpytatelné. Jako třeba dnes. Odcházím okolo poledne z baru James Dean, místo tradiční odbočky vlevo zahnu do prava směrem k zadní části Kotvy, a hned za obchodním domem v Jakubské narazím na výlohu, ve které visí cedule "MUZEUM GASTRONOMIE". Nedůvěra v mizerně umístěnou budovu, o jejíž existenci nemůže mít obyčejný človíček ani potuchy, z počátku vítězí. Naštěstí ale těsně před odchodem vyráží ze dveří sympatický stařík s tím, že se rozhodně musím podívat dovnitř a hned při vstupu mi vráží do ruky chutnou sněhovou pusinku. Ještě že tak.

Na zdejší recepci mi obratem podstrčí mapku komplexu (a že je sakra velký), vymámí z peněženky 140 kaček se studentskou slevou (normálně se ale o moc víc neplatí) a po dotazu, jestli smím fotit, rychle dodávají, že by byli radši, kdybych si nechal zážitek pro sebe (přiložené fotky jsou proto z novin a oficiálního webu). Beru na vědomí a vyrážím na prohlídku pravděpodobně nejzábavnějšího muzea vůbec.


Už v první místnosti je totiž jasné, že si někdo dal s celou výstavou pořádnou práci. Kromě obligátních popisů v češtině a angličtině, seznamujících s historií gastronomie od lovců a sběračů přes neolitickou revoluci, středověk a novověk až po současnost, jsou totiž všude milé vychytávky a detaily, které se člověku vždycky rády vetřou do mozku. Člověk si tak prohlédne povedenou rekonstrukci pravěkého ohniště, omrkne kamenné drtidlo, přečte si něco málo o jídelníčku chlápka, jehož největším kamarádem byl kus šutru a oštěp, a vyrazí do dalších historických etap.

Zde už na něj čeká například dýmná jizba či její modernější alternativa v podobě černé kuchyně, a o pár kroků dál už vysloveně září sporáky z pozdního novověku a 20. století. Atmosféru přitom dokonale dokreslují dobové malůvky a nástroje, díky nimž si lze snadno udělat představu o životě tehdejšího člověka. A že to nebyla úplná legrace. Už jen z pětiminutového pobytu v zakouřené jizbě s otevřeným ohništěm by dnešní rozmazlenec sahal po ibalginu. Natož, aby zde přespával dalších dvacet, třicet let.


Už jen prohlídka téhle části stojí bez diskuze za vysolenou sumu. Nicméně Muzeum jde v nabídce mnohem dál. Jen o pár metrů dál se totiž lze seznámit s proprietami a postupy na výrobu kávy, destilátů a piva, přičemž nechybí ani rekonstrukce prvorepublikového krámku á la Bajzův koloniál z Bylo nás pět či stylový bar, v němž by se nestyděl popíjet ani Humphrey Bogart. Jedním slovem stylovka.

A jakmile projdete spodní část, kterou hrdá majitelka v průběhu prohlídky doplňovala o čerstvý (a setsakramentsky voňavý) slad z pivovaru Bernard, už si vás odchytí jeden z průvodců a táhne vás na prezentaci nejmodernější kuchyně od partnerského Whirlpoolu. A že jde o velkou parádu. Kompletně vybavená kuchyně podle nejnovějších trendů je zcela funkční, prostorná a až po okraj narvaná zařízeními, které by chtěl mít každý kuchtík nejraději obratem doma. Na varném ostrůvku se například nachází efektně schovaná přípojka k internetu se zásuvkami, nechybí integrovaný koš, plynové hořáky či indukční deska. Na protější stěně se pak skví jak horkovzdušná trouba, tak domácí konvektomat (dělat v jím vytvořené páře cheesecake by bylo nemálo boží) či speciální trouba pro křupavou kůrčičku vašeho nedělního kuřete. A futurististický dojem podtrhují lednice s digitálními displeji (vážně už jsem čekal jen na to, kdy se z ní stane Transformer nebo Terminátor), novinkami od Tescomy a dalších výrobců prošpikované kuchyňské skříňky, a baterie s diodou, která mění barvu podle teploty puštěné vody.


Zbytek expozice patří opět historii, jmenovitě nejslavnějším osobnostem české a zahraniční kuchyně, mezi nimiž nemohou chybět jména M. D. Rettigové, F.  Myšáka, A. Bergera, K. Juliše, P. Bocuse či chlebíčkového boha Jana Paukerta, o nichž toho informační desky prozradí rozhodně víc než jen "byl to výborný cukrář, jemuž většina dnešních obchodníků nesahá ani po spodní část korpusu". Chybět logicky nemohou ani fotografie či rovnou ukázky jejich mistrovských kuchařek, přičemž první vydání Domácí kuchařky od Rettigové by chtěl mít doma asi každý i v jeho poněkud dezolátním stavu.
Pomyslnou třešinkou na už tak vyvedeném dortíku je potom prohlídka příborů, která znovu prolétne všechna historická období, předvede několik humorných špeků (dietní příbor s trny prostě vládne) a nakonec podstrčí několik rad pro správné stolování. To abyste mohli kritizovat nemehla z Prostřena, v jejichž zmatených hlavičkách se jí hamburger příborem a knedlík nemůže být spolknut bez patřičného prolití pivem.


Prohlídka by vám při podrobném procházení měla zabrat něco málo přes hodinu, rozhodně si ale udělejte ještě čas na zdejší krámek se suvenýry, v němž jsou kromě pěkných triček a kuchařek k sehnání i tematické náušnice, igráčci (jelikož jich z dětství ještě pár mám, musím si doplnit sbírku), čepice a další vychytávky.
No a já jdu psát recept na jahodový cheesecake, který tu slibuji už přes dva týdny. :) Ale chápejte, dnešní příjemný kulturní šok musel dostat přednost před kusem žvance.

úterý 3. července 2012

MFFKV: Předthermalské sladkosti od Ivety F.


Jedno z prvních imaginárních šampaňských jsem před letošním festivalem otevřel nikoli kvůli filmu (i když Lawrence z Arábie měl k podobné oslavě docela blízko), nýbrž kvůli sladkostem. Iveta Fabešová, kterou většina zná díky úspěchu v kuchařské soutěži Na nože, totiž měsíc před festivalem sháněla nadšené pekaře, kteří by jí pomáhali s výrobou Francií šmrncnutých dezertů pro nonstop stánek Bageterie Boulevard, sídlící hned u Hotelu Thermal. Do pracovního zápřahu jsem se sice nehlásil, nicméně jsem věděl, že z pozice pouhého degustátora bude na co se těšit. A taky že ano!

Hned první den festivalu jsem skočil po fantasticky vyhlížejících pomerančových eclairs, jež mě - jako milovníka všeho s citrusovou příchutí - vyloženě nadchly. Těsto bylo jemné a hladce klouzající do krku. Náplň netrpěla přebytečným množstvím cukru. A kombinace pomerančové kůry a hořké čokolády na povrchu je nestárnoucí klasikou, která bude fungovat vždycky.

Lahodné eclairs

O to víc jsem se těšil na ochutnávky dalších produktů. Takže jakmile jsme dnes ráno s přáteli spěchali do Thermalu na ranní projekci (Melvillova vynikající Armáda stínů), po cestě jsme čapli jablkový koláč a tarte au citron. A jak asi tušíte, byla to zase ohromná pecka. Jablkový koláč byl totiž přesně takový, jak ho mám rád. Šťavnatý, jen lehce nasládlý a s těstem vyloženě povznášejícím. Citronový dortík, elegantně ozdobený opálenými vyšlehanými bílky, celý zážitek už jen podtrhl, když se korpus na jazyku vyloženě rozplýval a citronová náplň kyselostí jen lehce hladila patro.

Zkrátka a dobře, spěšné ranní snídaně mám letos asi vyřízené. A to mě ještě při troše štěstí čekají ochutnávky belgického a ořechového dortu, kokosek a mandlových tulies. Už teď mi žaludek stepuje radostí. Jestli mají u Bageterie mozek, nechají si pár cukrovinek upéct i do normálního provozu.

pátek 29. června 2012

Karlovarské pošušňání a ricottový cheesecake


Děcka (ne moje) donesla domů vysvědčení, a to je definitivní signál, že je načase zabalit věci do uzlíčku a vyrazit na Západ. Přesněji do Karlových Varů, kde včera oficiálně začal 47. ročník filmového festivalu. To znamená, že Jiří Bartoška už zase vydává cigaretový odér na deset metrů čtverečních, nevyspalí baťůžkáři svádí lítý boj o každý lupen (byť je to třeba ugandské drama o západu slunce) a restaurace a pouliční stánky praskají ve švech.

Pro mě jde letos tak trochu o velkou premiéru, neboť po dvou testovacích ročnících, kdy jsem jel v podstatě na otočku, a loňském pobytu zkráceném o Rock for People vyrážím vychutnávat krásy kolonád a odpudivost Thermalu na celou dobu festivalu. V hledáčku je 26 filmů (snad budou stejně dobré jako loni), několik vybraných restauračních podniků (pokud vše vyjde, ochutnám vše od Indie po Mexiko) a především odpočinek, který sem tam naruším jen pracovním článkem na HDmag.cz a blogováním o tom, čím jsem se zrovna nafutroval. A když zbyde čas, možná sem postupně naházím i většinu receptů na věci, které jsem prodával na Apetit Pikniku.

A abych byl jako reklama na Old Spice a dal vám důkaz místo slibů, začnu hned receptem na ricottový cheesecake, kterým letos platím za karlovarské ubytování! Pověst z pikniku se totiž podle všeho rozšířila i na západ Čech, kde si štědrý majitel skromného příbytku jeden "kejk" rovnou vyžádal.


CO POTŘEBUJETE:

Na korpus: 
1 balení kakaových Disco sušenek (Oreo mi nechutná a tenhle základ mě nikdy nezklamal)
70g změklého másla

Na náplň:
500g ricotty
250g Philadelphie (klidně i light, pokud chcete mít o 2% lepší svědomí)
2 lžíce hladké mouky
3-4 vejce
180g cukru krupice
2 lžičky vanilkového extraktu

JAK NA TO:

Nejprve si rozehřejte troubu na 180 stupňů (bude jí to chvíli trvat) a vrhněte se na sušenky. Naházejte je do kuchyňského robotu (i s náplní - ne že ji olížete nebo vyhodíte!!!) a společně s na menší kostky nakrájeným máslem je rozsekejte na mazlavou drť, ve které nebudou nerozemleté kousky sušenek, ani viditelné kousky másla. Prostě pěkná hnědá hmota.

Poté vezměte pečící formu o průměru 26 (? - prostě klasickou formu) cm, na její dno vložte kolečko pečícího papíru a na něj mrskněte veškerou hmotu na korpus, kterou po dně rozprostřete obyčejnou polévkovou lžící. (Chce to trochu praxe, ale po dvou třech cheesecacích to zvládnete raz dva.) Poté vložte formu na pět minut do trouby. Až se korpus upeče (to poznáte tak, že bude hmota výrazně celistvější), vytáhněte formu ven a nechte korpus vychladnout, čímž ztvrdne.

A než se tak stane, pripravte si náplň. Čapněte největší mísu, kterou máte po ruce (pro jistotu), a dejte do ní všechny předepsané suroviny. Na pořadí v podstatě nezáleží, ale pokud nejdříve promícháte sýry, k nim přidáte suché ingredience a nakonec vejce a extrakt, nic špatného neuděláte. Vše pečlivě promíchejte (pozor na hrudky) a nakonec nalijte na vychladlý korpus. Hmotu pěkně rozprostřete a zarovnejte, a nakonec formou dvakrát, třikrát klepnějte o stůl, abyste se zbavili přebytečného vzduchu. Naplněnou formu dejte do trouby (stále 180 stupňů) a nechte 15 až 20 minut péct. Poté snižte teplotu na přibližně 120 stupňů a dopékejte ještě zhruba hodinu.

Upečený cheesecake by měl být na povrchu pevný a v prostředku by se měl ještě trochu klepat. Pokud ho po hodině vyndáte a bude se klepat příliš (tj. i u okrajů), pokračujte v pečení dokud vše nebude tak, jak má. Někdy to trvá 15 minut, jindy půl hodiny. Záleží na troubě. Jen dejte pozor, aby povrch nezačal hnědnout (proto pečeme při nízké teplotě), anebo abyste koláč nevysušili (časté hlavně u čokoládových cheesecaků).

Poté cheesecake vyndejte z trouby, nechte ho v pokojové teplotě vychladnout a na konec ho vložte na minimálně 8 hodin (ideálně přes noc) do lednice. No a potom už ho jenom zdlábněte. Ať už samotný. S domácí marmeládou (s jahodovou je to hotová symfonie). Nebo ovocnou omáčkou dle vlastní chuti.

RADY A TIPY:

1) Některé typy kupované ricotty můžete dát do cheesecaku rovnou, jiné musíte nechat okapat, aby se vám do koláče nedostala zbytečně voda navíc.

2) Cheesecake můžete péct třemi způsoby - přímo, ve vodní lázni (pokud máte "koule" a nebojíte se rozmáčeného korpusu i navzdory obalení formy v alobalu), anebo v páře. Tu uděláte tak, že do spodku trouby strčíte plech s vodou (ideálně hned pod mřížku s cheesecakem), která se v průběhu pečení vypařuje a zabraňuje tak vysoušení náplně. Anebo si kupte za 2 mega konvektomat (hehe).

3) Máslo na korpus můžete před smícháním se sušenkami klidně i rozpustit. Jen ho nechte po rozpuštění chvíli vychladnout (ale ne, aby zase ztuhlo). Výsledkem bude lépe promíchaný základ na korpus bez máslových hrudek, se nímž se díky větší mazlavosti i lépe manipuluje při vmačkávání na dno formy.

úterý 26. června 2012

VYPRODÁNO: Apetit Piknik č. 2 úspěšně za mnou!

 

Úvodem jeden obrovský oddych. Když se totiž chystáte na gastronomickou akci, kterou prý nakonec navštívilo okolo 10 tisíc lidí (ehm, ne že bych tomu nevěřil, ale stejně - WTF?!?), máte v žaludku takový šutrák, že vám týden před "velkou premiérou" vážně není do smíchu.

Nákupy, testování receptů (co kdyby se od posledně něco změnilo a chystané novinky se napoprvé nepovedly?), nazdobení jídla i stánku, samotné kuchtění dva dny před začátkem... Ne, příprava na Apetit Piknik skutečně nezačíná pár hodin před startem celé akce, nic se neupeče samo a zásoby, ani finance k jejich získání také nerostou na stromě (až na třešně :). Z toho důvodu mě v posledních dnech malinko fascinují zklamaní gurmáni, na které se na Pikniku již nedostalo. Chápu, že když akce začíná v 10 hodin dopoledne a měla by končit okolo 7 večer, že člověk očekává dostatek laskomin po celou dobu konání. Jenže u nadšených amatérů a foodblogerů je něco takového docela slušná utopie.

Jen pro pořádek: Spolu s přítelkyní (a v průběhu akce i její mamkou, která stíhala péct slané koláče ještě v průběhu Pikniku! - aneb výhoda, když bydlíte 100 metrů od místa konání) jsme na sobotní akci připravili okolo 400 porcí nejrůznějších chuťovek. K mání byly cheesecaky, bublaniny, koláče, různé druhy muffinů, cupcaky, ovesné sušenky... zkrátka všechno, co jsme dokázali buď narvat do dvou lednic, anebo uchovat v domácích podmínkách tak, aby se nikdo z kupujících neotrávil. Dohromady jsme strávili v kuchyni něco přes 40 hodin čistého času, přičemž já sám jsem spal z pátku na sobotu cca hodinu (a to jsem musel do Prahy dojet autem), v půl 6 ráno pekl poslední tarte flambée a v půl 8 finišoval omáčku na ricottový cheesecake. Tou dobou už asi žádný další kulinář v kuchyni neběhal.

Zkrátka a dobře, dali jsme do příprav naprosto vše s tím, že se to snad všechno prodá a hlavně, že nám nikdo nepřijde vyhubovat, protože mu nechutná. A naštěstí nikdo podobný nepřišel. Naopak, i v největším návalu se všichni chovali slušně, usmívali se, děkovali... a někteří se dokonce vraceli s obřími pochvalami a žádostmi o kontakt (z čehož jsem byl napoprvé asi 10 vteřin mimo). Prostě splněný sen, neboť lidé, které neznáte, jsou vždy ti největší kritici a nemají žádný důvod vám lhát do očí, že se vám vše daří na 150 procent a nemáte konkurenci.


Jenže z hlediska nečekaně velké návštěvnosti se prostě na všechny dostat nemohlo. Ani 24 hodin v kuse pečící trouby totiž nevyprodukují zásoby, z nichž by se dal uspokojit hladový dav, který při startu Pikniku zaplnil Karlínské náměstí. Vlastně můžu být ještě rád, že jsem úřadoval na stánku až v zadní části parku. Být totiž vepředu jako Chez Lucie, Sweets`n Sins a další, pravděpodobobně bych se také balil už okolo poledne.

Z pohledu "insidera", který ví, kolik fyzické i psychické námahy přípravy stojí, mě proto neskutečně vytáčí mimózní představy některých lidí, kteří se domnívají, že kulináři situaci podcenili a měli při zjištění, že jim dochází zásoby nasednout do auta a jít vyrobit další. Jen pro orientaci, vyrobit JEDEN cheesecake zabere dvě hodiny, u quiche je to dost podobné a ani ty muffiny a cupcaky se neupečou obratem.

Přímo zarážející je potom slepota "nejagresivnějších" komentátorů na Facebooku, kteří jaksi nepochopili, že stánky kulinářů jsou jen součástí Apetit Pikniku, nikoliv jeho hnacím motorem. Kromě nich totiž byla přítomna i hromada stánků profesionálů, předváděcí šapitó a svou dobu provozu protáhly i farmářské trhy, na nichž se dalo také velmi dobře najíst a kvalita rozhodně nebyla nižší. Ostatně farmáři jsou v mnohda případech také jen nadšenci, kteří si prodejem na trhu přivydělávají. Ale hlavně, že kulináři, popřípadě organizátoři mohou za vše. Pardon, ale tomu se lze vážně jen smát. Zvlášť když jsou mnozí ochotní tvrdit, že všichni kulináři zmizeli před polednem, a já přitom jasně viděl ještě ve 3 odpoledne fungovat alespoň polovinu stánků, kdy například děvčata z Fox and Deer měla nabídku více než širokou a rozhodně ne horší, než ti, kteří byli tou dobou již dávno pryč. No jo, jenže to by se asi někdo musel rozhlédnout a ne jen fňukat nad tím, že jeho "amatérský favorit" vše již dávno rozprodal a zmizel za humny.


Tím nechci říct, že mám něco proti konstruktivní kritice. Například návrhy, že by se kulináři střídali jsou více než přínosné a celkem se divím, že ještě nikdo z ostatních prodejců nezmínil, že Apetit o střídání prodávajících původně uvažoval. Jenže tahle možnost padla pravděpodobně z toho důvodu, že si nikdo z nás nebyl jistý, jestli by se třeba do 14 hodin stihl dostat do plusu. Anebo se jen k účasti přihlásilo málo nadšených kuchtíků. Každopádně je to jedno z poučení do budoucna, které se jistě otiskne do případného Apetit Pikniku č. 3. Jestli bych se znovu postavil za stánek sice nevím (i po třech dnech odpočinku mám ke kuchyni lehký odpor), ale i kdyby ne, určitě bych se přišel alespoň podívat. Protože i mně ty největší mňamky bohužel utekly a místo plánovaných paštiček jsem se musel spokojit "jen" s vynikajícími Cidery. Ale bulet kvůli tomu vážně nebudu.  To si radši stoupnu za sporák a udělám si vlastní. :)

Všem, kteří u mě spokojeně nakoupili, patří obrovský dík a pokud by měl někdo skutečně zájem nechat si něco upéct, anebo by jen toužil po radě, určitě se nemusí bát napsat mi na mail: p.semecky@gmail.com.