čtvrtek 21. června 2012

APETIT PIKNIK Č.2 aneb kulinářem (tak trochu) proti své vůli

 

No vida!!! Trvalo mi jenom sedm měsíců, než jsem se dokopal k napsání dalšího postu. Už žádné "jo, dneska večer napíšu tenhle recept" a "na tuhle restauraci by se dala napsat hodně ostrá recenze". Nějakým zázrakem si mě v Apetitu vybrali jako jednoho z kulinářů na letošním Apetit Pikniku, a ačkoliv jsem téhle představě ze začátku nebyl úplně nakloněný (přihlášený jsem byl totiž tak trochu proti vlastní vůli), pravdou je, že je to svým způsobem čest.

Znamená to totiž, že asi nejsem úplný kulinářský trotl a že navíc umím vcelku fotit, protože když jsem se s nožem na krku hlásil, musel jsem napsat, co bych rád připravoval a zároveň dodat i nějaké vlastní výtvory k posouzení. Prostě "teror". Ale popojedeme.

Piknik se koná už pozítří (tj. v sobotu 23. června v Karlíně) a já mám upřímně řečeno hlavu v pejru. Kalkuluji, nakupuji, připravuji... a to ještě nezačala ani hlavní kuchařská šou. Ta mě čeká až zítra, kdy se pokusím vstát před polednem a pustít se do pečení. Čeho? VŠEHO!!! Zatímco "konkurence" z ostatních stánků vsází na jeden, dva druhy pochutin, mr. Semecký se jako obvykle zbláznil a hodlá vyrukovat s nabídkou o víc než deseti kusech.


Kromě tří cheesecaků chystám rybízový koláč či třešňovou bublaninu. Pro vegany bych měl mít k dispozici jahodové muffiny. A dětským ústům by mohly zachutnat Wookie Cookies, v nichž je na rozdíl od klasických amerických sušenek asi třetina cukru a dokonce i nějaké ty ovesné vločky pro zdravý růst. Tím to ale nekončí. Kromě sladkého se totiž v následujích 24 hodinách (jsem tak trochu Jack Bauer tuzemských kuchyní) vrhnu i na nějaké slané pochutiny. Jmenovitě sýrové koláče, tarte flambée (kvůli čerstvosti ho začnu dělat až v pět hodin ráno!), duo quichů a v neposlední řadě i muffiny s domácím pestem a parmazánem.

Je toho zkrátka solidní kotel a já jsem v tuhle chvíli strašně rád, že můžu využít dvě kuchyně naráz a část práce svěřit přítelkyni, která si tím alespoń částečně oddře, že mě do tohohle nervového mixéru s úsměvem na tváři naverbovala. Ať si holka užije a nepřeje si mě, jestli se bude něco jen trochu lišit od mé megalomanské vize. MUHEHE.

Vy každopádně přijďte (ano, vás 8 stálých čtenářů a možná i někteří náhodní kolemjdoucí) a zastavte se u stánku č. 21. Budu tu vyšlapávat důlek a doufat, že se všechno nejen prodá, ale hlavně, že bude lidem chutnat. Těch 9 stovek hladových krků na Facebooku mě totiž docela děsí.

3 komentáře:

  1. Mohl bys dodat recepty na věci co jsi tam měl? Jahodový cheesecake, kokosový cupcake a slaný koláč s cibulí a slaninou, všechno bylo úžasně dobrý :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Určitě. :) Zítra se vracím na místo činu, kde se snad ještě budou povalovat všechny recepty (podivně užmoulaný cáry papíru potřísněný vším od krémů přes mouku až po tuk ze slaniny), takže pak je sem nějak naházim. :)

    OdpovědětVymazat